Na Sjezdu / jako iteratura

ty

shluky silných slov

tě tak zneklidňují

andělé stíny oblaka

jak se jim postavit

alabastrový tyrkys sfing červánků Venuše Košířské ujíždějící brizolitovou tramvají života vstříc blankytu temně modré hvězdnaté noci konejšivé vlahé smrti hnilobného rozpadu purpurových plamenů kdysi slavného života dýchaného rozšířenými nozdrami opilství chtíče neukojitelného jako lennost cárů ranních mlh

na sjezdu poétů se budou každou chvíli podávat sluky

domov, krajina, rozčepýřená mračna, sladká a strašlivá ticha se střídají, vanilková a rudá ticha se střídají, štěkot vzpomínek, pláč maminky, když jsi šel pryč do války bojovat za pevnější mír, pevný jako ňadra vazaček mých spisů

bude se podávat brzlík tura ujgurského

na znamení přátelství všech lidí, bratrství všech lidí, otcovství všech otců a ženství všech žen, vaginality všech štěrbin atd.. Hrdě připít: Na člověka!

krůpěje rosy v pavučině vzpomínek, perličky tvého života, zaklíněné v mikrosvětech přirovnání, hlídané Kerbery skvělých trojverší haiku klasického vzdělání

neshoda v rytmu, třesoucí se ruka pozdvihá polévku, aby se srklo, individualismus umělců vyjadřuje nepravidelné ťukání příborů o talíře, óó, prý je to jako božská mana, jak daleko má příprava vývaru z paruk k obcování s múzou a přesto musíme se sklonit před kuchařem, vždyť jsem jen pouzí poetové: skromnost nám tak sluší kolego, ano ano

a bude se jíst knedlik

ještě se nemluvilo o ženách o oblostech o oblinách o záhybech o nitrech o jitrech o peřinách o vaginách o malátnosti o vzdychání o kýchání tílživá lehkost extáze křehosti pociťované kdesi tam vepředu vzadu když tenkrát naposled poprvé v matematice životních posloupností obracíme listy mezi tím rodným a úmrtním v účetní knize života je zapsáno, že jsem si ho jednou chtěl uříznout, hodil jsem to na papír, vypsalo se mi pero,

už vepře nesou nám, už pepřové nám nesou závitky

už není co bývalo o krutosti o rakvích o polomrtvých věchýtcích a trpěl´s i pak, pro krásu, trpěl´s dost a trpěl´s pro radost. jak se vám to skládá, jak to umíte zaobalit a zaoblit a za-o-u-pře-krýt

desert káfa legrace a hovory o svaté inspiraci tvůrčí postup zrání myšlenky až skoro řekl bych vám kolego pište těším se na vaší další práci čtu vás rád jak sebe samého stahovat z kůže lásky k druhým

a musí tam být záběr na žvýkající umaštěnou pusu, to každej pochopí