Zřetězení objevů /

Díky /občas/ skvělému blogu Hlas píči a jeho top5 medikamentů jsem objevil Persen - něco jako valeriánské kapky v tabletách, resp. tobolkách. Celý den jsem si připadal nepatřičně - zcela bezdůvodně v dobré náladě. První nával úsměvů a uchechtnutí, které u mě přípravek vyvolal, mi připomněl bezstarostnou, bezkonfliktní a "legrační" atmosféru představení cimrmanů, vodňanských a jiných werichů. Musím ještě podumat, jestli dál pokračovat s úsměvem idiota.

Povolební odpoledne / Šroubovanost

Bratr zcela náhodně k našim vrátkům, kde na něj čekám, abychom spolu vyrazili volit, až přijde se svou dívkou z nádraží, přivádí kromě svojí dívky, která v Hostivici nevolí, také dívku ze sporáku(tak se jmenuje) s tím, že s námi jde odvolit, překvapuje mě, že dzs bydlí dokonce ve stejném volebním okrsku, odvolíme a DZS se nechá pozvat k nám domů.

Jako nápoj volí lahvové pivo, všichni její volbu kopírujeme, já, můj bratr, bratrova dívka a dzs sedíme v kuchyni a pijeme lahváče. Matka odjíždí na jakousi šumavskou chatu, bratr odchází s dívkou do svého “boudoiru” v prvním patře, prý cosi počítat, nebo vyměřovat.

Zůstáváme sedět v kuchyni s dívkou ze sporáku a s mým otcem, který se v kuchyni celou dobu od příchodu dzs ochomítal, ve snaze působit jako pozorný hostitel, i když - možná se jen nudil. Konverzace plyne v lehkém tónu, dzs si nechá otevřít dalšího lahváče, pak jí otec nabízí kávu, pak já dělám čaj a otevírám láhev růžového vína.

Navrhnu dzs, abychom popíjeli u sledování volebního studia. Já, můj otec a dívka ze sporáku se přesouváme do jídelně-obývacího prostoru, bavíme se pijeme, komentujeme zlatý zub jednoho ze zpravodajů a Moravcův uzel na kravatě. Já, můj otec a dívka ze sporáku spolu strávíme celé sobotní deštivé odpoledne. Každý má svůj důvod, tím jsem si jist.

Bubenská toulka

Sedím na tvrdé, dřevěné židli nasměrován na pódium, je mi hrozné vedro, pivo mi vůbec nechutná, ostatní svoje piva nenápadně/nevědomky odlívají na zem a vytvářejí tak v tom vedru skutečně odporný pivní pach.


Připadám si jak Earl z RedMeatu. Mám co dělat abych necivěl na trojici v obřím ušáku u zdi - u pravé opěrky je vpasovaná naprosto zduněná čtrnáctiletá dívka, k ní, nebo spíš přes ní je namáčknutá/přitulená dívka asi patnáctiletá a na tu přes levou opěrku přepadá chlapec asi šestnáctiletý. Snažím se poskytnout jim soukromí a odvrátit zrak, ale ostatní batiky mě nijak neoslovují. Navíc mám utkvělou představu, že starší z dívek odněkud znám, někoho mi připomíná, třeba si vzpomenu. V zásadě na tom nic není - jen si představte, jak v saku a propínacím svetru sedím v davu mániček a s půllitrem v ruce civím na mazlící se teenagery - starší z dívek se tulí k té mladší obě mají zavřené oči a na obličejích slastné výrazy; čtrnáctiletá je vážně dost zduněná, a tak zaujímá spíš pasivní postoj, zato šestnáctiletý nechce nic nechat jen tak, díky němu celý výjev visí na diagonále, gradaci - patnactiletá jemně doraží na čtrnáctiletou, která je zapasovaná úplně dole v ušáku, a na patnáctiletou o trochu vášnivěji dotírá šestnáctiletý, nemám dokonalý výhled, ale trochu mi připadá, že jí právě začal lízat ucho, jdu si dát ven cigaretu . .

- - -

Návštěva Designbloku v sobotu večer nestojí za řeč, rozvířila myšlenky, ale doopravdy nezaujala. O trochu vtipnější byla pozdější návštěva Wolkrovky, poblíž nádraží Bubny. Je to jako stroj času - strašně dlouhé vlasy, batiky, americké vojenské bundy, věkem povětšinou středoškoláci, přemýšlím, jestli se jim dá říkat máničky, když už po nich nejdou estebáči. Všichni mají mírné, klidné pohledy.

Dožaduji se usb-kabelu, který jsem tam snad dříve zapomněl - nic. Ujíždí mi vlak. Musím vydržet tady, počkat na další. Začíná koncert - možná to je osazenstvem, ale neumím to pojmenovat jinak než jako big-bít, nemám v tom úplně jasno, mají hodně kytar, žadný "západní" styl mi to nepřipomíná.

Buddhistické centrum / Lotosově růžová

Dnes opět jen pár poznámek.

Jsem pobaven podobností layoutu stránky, kterou jsem našel až dnes - nabízí se otázka proč já, popeláři, Holanďané a Buddhistické centrum Lotus?
Do Hostivic zítra přijede cirkus - na letácích nabízí cvičené pejsky, kozičky a pávíky a junior klauna - kromě vyslanců říše zdrobnělin vystoupí i akrobaté a to jednak vzdušní a jednak i přízemní - bohužel se nejspíš nejedná o nezáměrný vtip . .

Soustavnější, souvislejší spisování je zasuto kdesi v tříšti konceptů, motivů a hříček.

Snažím se ignorovat předvolební kampaně, přemýšlím o titulech Kandidované ovce a Kandidované mrtvoly jako o vhodných pro politický thriller ve stylu Hero Rolfa blahé paměti.

Snažím se vstřebat silný dojem z další z anuálních návštěv "mého vlastního" porodníka - rodinného přítele - marxisty s inteligentním výrazem - osmdesátiletého profesora medicíny, jehož řeč/postoj/text by bylo možno postavit po bok textu o Teologovi. Stáří, paměť, zapomenuté židovství a to pohnuté 20. století, ale především tzv. materialismus. Pach smrti, dětská světýlka v očích. Stisk ruky člověka, pro kterého byl nástřih hráze denním chlebem.