Je to jako sen - travnatý svah s právě zasazenými tenkými stromky, omšelý, žlutý, dvoupatrový altánek se sytě tyrkysovou fólií povlávající ze střechy, ruina statku, kterou nemám chuť prozkoumávat; procházím lesem podél zdi oné usedlosti; za lesem čeká zašlá sláva rezidenční čtvrti, vícepatrové vily, osamělá vlaková zastávka s množstvím jízdních řádů pro různé směry a roční doby - pokračují chůzí - koleje se zařezávají do terénu, nemám je jak přejít než přes úzký provizorní mostek z čerstvého dřeva - na začátku mostku stojí stařec, nevím proč tam překáží, když se přiblížím, zarazí mě příšerný pach, sklopím hlavu - skoro se zapotácím - zavřu na okamžik úlekem oči - muž tarasí vstup na lávku vodítkem, na kterém má přivázeného olysalého, starého jezevčíka - ten má u zadnice slepené chlupy a v místě/namísto varlat mu trčí mokvající žlutočervená koule velikosti pomeranče. Musím ho překročit. Místo toho se zapotácím, přepadnu přes hrazení a napíchnu se na armovací železa připravovaných základů nového mostu.
Rakovnické lány se táhnou v záhybech mírných oblouků do dálky - drobné, suché, uhrabené, hrudky hnědočervené půdy - rojníce asi desíti postav rozptýlených v různých vzdálenostech s hlavami skloněnými k zemi - polední, ale na podzim už mírné slunce - v kymácivém kroku, aniž by bylo zjevné kam jdou. Říkají, ať hledám kameny. Jedná se patrně o oblast výskytu zajímavých kamenů - snažím se najít co nejkrásnější kámen - po suchém uhrabaném povrchu se mi skvěle jde. Nasbírám zásobu barevných kamínků. Následuji dav - ostatní nesou náruče plné nevzhledných, velkých kamenů - dojdeme k malé mohyle, nebo spíš k základům mohyly. S obřadností vsazují svoje kameny na správná místa v mohyle - přisypávám svou hrst kamínků.
neděle 26. září 2010
neděle 12. září 2010
Literární příloha / Ušmírovaná cizí korespondence / Kdo pronajímá tento byt podivným cizincům?!
Náš milý pane předsedo,přikládám kopii článku „Vlastníci bytů odpovídají za své nájemníky“, (Právo 14.8.2010), který mě zaujal. Totiž právě kolem tohoto víkedu 13./14.8. byl ve vedlejším bytě (Čáp) neobvyklý ruch. - Mezi našimi byty je zeď jen 1/2 cihly.
13.8. odpoledne velký ruch po schodišti, tahání zavazadel nahoru, mně neznámá řeč (muži). Pak velmi hlasitě pouštěná hudba, zvl. bubny, asi do 2o hod. Pak klid. Okolo půlnoci z pátku na sobotu mě vzbudil velký rámus na schodišti a před sousedním bytem a v něm. Trval asi půl hodiny.
Sobota 14.8. - V 8,20 jsem šla nakupovat. Dveře sousedního bytu byly dokořán podobně jako dveře z konce předsíně do pokoje, kde byla rozházená kupa peřin a několik spících lidí...
Vracela jsme se po 9,3o z nákupu. Před vchodem do našeho domu plno velkých zavazadel-kvalitní sořepinové kufry na kolečkách, batohy, tašky, vše velmi pečlivě zabalené. Domovní dveře dokořán a u nich mladík (cca 20/25) štíhlý, snědší, neevropský typ (Arab-sev.Afrika?), velmi dobře oblečený. Musel mi uvolnit vchod, abych se dostala domu. A tak jsem se ho všelijak ptala, u koho že byli. Po chvíli dohadování mi na prstech ukázal, že ve 3.patře. Ale to už se ozval „umírněný“ ruch na schodišti. Když jsem se zastavila před Vaším bytem, scházelo dolů několik dalších mladíků podobného typu, podobně oblečených a vlekli další kufry a batohy. Jeden z nich byl o něco starší, silnější a měl míň vlasů. Nepozdravili. Bylo jich celkem 6 – 7. Ale proč v bytě jen přespali a proč měli tolik kvalitních pečlivě upravených zavazadel? - Pak byl v domě klid.
17.20 – Opět za dveřmi ruch, odmykání bytu, ženské hlasy, bouchání. Asi po půl hodině se za dveřmi objevily 2 velké papírové tmavomodré tašky ZARA s použitým prádlem a velký plastový pytel na odpadky. Otevřela jsme dveře a ze sousedního bytu vycházela cca 4oletá upravená žena (odbarvená, rovněž „středomořský“ typ) a asi 12letý chlapec. Když mě uviděla, zarazila se, pozdravila francouzsky a šla s chlapcem dolů. V 2. patře se zastavila a někam volala mobilem. V bytě zůstaly 2 mladé ženy (cca 20), jedna s dlouhými černými vlasy a uklízely. V 18,10 obě odešly a vynesly odpad a prádlo. Vzápětí odjíždělo od domu auto.
OTÁZKA: KDO pronajímá tento byt podivným cizincům. Není to poprvé, ale tentokrát to bylo velmi nápadné.
Zdraví J. Boučková
pondělí 6. září 2010
Zabil jsem Salingera, pánové / 2*16=32 / Coffein rush
Punk je jinde. Punk je říkat, co je punk. Postmoderna je říkat, co je postmoderna. Stylový je říkat, co je stylový. (Neasi. Asi ne.)
Poslala mi esemesku, že se sejdeme v 19:42 před divadlem, takže sem věděl, že se sejdeme v 19:47 před divadlem. Našel jsem na internetu spoj a vyrazil tam, ale ještě před tím jsem si u nás dole v baru dal (stylově) Havanu a tři piva, plzeňský dvanáctky. A přemýšlel jaký to večer asi bude a jestli mi ještě napíše esemesku, a pak mi psala Dehydrovaná, že mě chce vidět a já nevěděl, co jí napsat. Potkávám hodně žen, co bych klidně opíchal, ale protože jsem zmatenej narcis a ony komplikovaný hysterky...píšu o těch zmatcích a o těch holkách takjakože jemně, citlivě a vtipně.
Svěřuju se kamarádům, protože deníček by to neunes, a tak si na internetu vedu jenom takovej protokol, co sem si jako myslel a co si pamatuju, že sem s kym vypil a co sem si myslel, že si myslej ty holky kolem. No a je to hrozně složitý, nebo vlastně je to složitý i jednoduchý zároveň jestli mi rozumíte
No a pak jsme byli v tom divadle. A dali jsme si spoustu brk/špeků/jointů. A pak jsme se rozloučili. Ještě jsem se šel někam napít. (!!Důležitá věc u deníčku - pokud je pro vás nějaká činnost samozřejmá nezapomeňte jí pravidelně zmiňovat - takže určitě popsat počet špeků + počet piv + počet panáků tvrdýho alkoholu + Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Piju už pět dnů v kuse to je teda hrozný. + sem se šel umejt do koupelny. v kuchyni sem chtěl jíst, ale v lednici nic nebylo + uvnitř sem hrozně rozdrásanej, takže sem si znova sehnal její číslo, jakože to na ni ještě nějak zkusim. Takže znova od začátku. mám nějakou představu o vlastní důstojnosti a o svym penisu, takže mažu její číslo. Předěl: Hraju na koncertě. Píšu za peníze. piju alkohol. Svěřuju se Xindlovi X. Celý se mi to rozleží v hlavě, takže sem si znova sehnal její číslo, jakože to s ni ještě nějak zkusim.
Ale taky sou tu jiný holky, což vedu v patrnosti, takže to s nima začínám a "končim" podle toho, jak se mi to zrovna jeví s Pokérovanou, což je milovnice Pokémonů a láska mýho životu. Je mi 32 takže na dnešní poměry už sem vlastně starej, i když na druhou stranu pořád jsem dost cool a progresivní, ergo mám to nejlepší ze stáří i z mládí.
Ještě jednou si to shrneme: Jezdim metrem i tramvají. Jim jídlo. Piju /alkohol. Zůčastňuji se kulturních akcí. Aktivně hledám životní partnerku. Zas a zas. Mám určitý okruh přátel, kterým se svěřuji se svými myšlenkami a pochybnostmi.
//Já jako chápu, že takhle někdo možná žije (možná, že i já), ale proč?
A Jana Jíchu vydává Torst. I když je to otrhaný monogamní makrobiotik . . takže v pití alkoholu to nespočívá . .
Svěřuju se kamarádům, protože deníček by to neunes, a tak si na internetu vedu jenom takovej protokol, co sem si jako myslel a co si pamatuju, že sem s kym vypil a co sem si myslel, že si myslej ty holky kolem. No a je to hrozně složitý, nebo vlastně je to složitý i jednoduchý zároveň jestli mi rozumíte
No a pak jsme byli v tom divadle. A dali jsme si spoustu brk/špeků/jointů. A pak jsme se rozloučili. Ještě jsem se šel někam napít. (!!Důležitá věc u deníčku - pokud je pro vás nějaká činnost samozřejmá nezapomeňte jí pravidelně zmiňovat - takže určitě popsat počet špeků + počet piv + počet panáků tvrdýho alkoholu + Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Ráno jsem se vzbudil a měl kocovinu. Piju už pět dnů v kuse to je teda hrozný. + sem se šel umejt do koupelny. v kuchyni sem chtěl jíst, ale v lednici nic nebylo + uvnitř sem hrozně rozdrásanej, takže sem si znova sehnal její číslo, jakože to na ni ještě nějak zkusim. Takže znova od začátku. mám nějakou představu o vlastní důstojnosti a o svym penisu, takže mažu její číslo. Předěl: Hraju na koncertě. Píšu za peníze. piju alkohol. Svěřuju se Xindlovi X. Celý se mi to rozleží v hlavě, takže sem si znova sehnal její číslo, jakože to s ni ještě nějak zkusim.
Ale taky sou tu jiný holky, což vedu v patrnosti, takže to s nima začínám a "končim" podle toho, jak se mi to zrovna jeví s Pokérovanou, což je milovnice Pokémonů a láska mýho životu. Je mi 32 takže na dnešní poměry už sem vlastně starej, i když na druhou stranu pořád jsem dost cool a progresivní, ergo mám to nejlepší ze stáří i z mládí.
Ještě jednou si to shrneme: Jezdim metrem i tramvají. Jim jídlo. Piju /alkohol. Zůčastňuji se kulturních akcí. Aktivně hledám životní partnerku. Zas a zas. Mám určitý okruh přátel, kterým se svěřuji se svými myšlenkami a pochybnostmi.
//Já jako chápu, že takhle někdo možná žije (možná, že i já), ale proč?
A Jana Jíchu vydává Torst. I když je to otrhaný monogamní makrobiotik . . takže v pití alkoholu to nespočívá . .
středa 1. září 2010
Deníkové čtivo z pouti // Namísto úvah
. . Ą, Ę – kape jim z písmen, snad jedno krvácí pro druhé a druhé pláče pro první … nebo jsou to jen takové ocásky, což mi připomíná příhodu „Vacek“ ze včerejška – jdeme s Janem parkem k plovárně, na lavičce sedí pobuda a močí silným proudem na cestičku před sebou. Kolem jsou dva výrostci a pokřikují na něj: Je ti vidět vacek, je ti vidět vacek!
. . se vydám ostrou chůzí z Malborka na jih. Minu dvě kamenictví s dvory plnými náhrobků-ukázek, napoprvé mi až zblízka dojde, že se nejedná o hřbitov. Potom dva válečné hřbitovy/památníky – první je sovětský, obří reliéf v rudé; druhý patří Commonwealthu, je tu ve skříňce soupis uložených a pamětní, návštěvní kniha – rukou psané vzkazy dávají nový život pacifistickým klišé, čtu na přeskáčku: Anglické jméno: My dad is here. Německé jméno: I am sorry! Polské jméno: Never again! -Je to osobní, nechám se dojmout, trochu.
. . se vydám ostrou chůzí z Malborka na jih. Minu dvě kamenictví s dvory plnými náhrobků-ukázek, napoprvé mi až zblízka dojde, že se nejedná o hřbitov. Potom dva válečné hřbitovy/památníky – první je sovětský, obří reliéf v rudé; druhý patří Commonwealthu, je tu ve skříňce soupis uložených a pamětní, návštěvní kniha – rukou psané vzkazy dávají nový život pacifistickým klišé, čtu na přeskáčku: Anglické jméno: My dad is here. Německé jméno: I am sorry! Polské jméno: Never again! -Je to osobní, nechám se dojmout, trochu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)