Odpolední pozorování jezera, zataženo

Stojím u okna ve velkém (prázdném) domě u jezera, pozoruji šedou hladinu, cosi mě vyruší, když přeostřím, v okně se kromě mě odráží druhá zcela nahá bílá postava - vidím sebe, svého dvojníka, jak ke mně zezadu přistupuje, aby šeptem požádal, ať jdu s ním a opustím tento sen. Komu jinému bych měl veřit než sobě - ale odmítnu ho, zůstanu: přijď pro mě později, šeptám, protože v prázdném domě u jezera, kde člověk mluví sám se sebou nelze mluvit nahlas - ticho chladí na nahé kůži.