Aforismus měl místo v době, kdy byl čas o něm přemýšlet

Jak nikdy nenapsal Kafka ani Svinibrod: Všichni jsme strůjci vlastního neštěstí.


Práce na literárním projektu Prázdniny s Balounem se, samozřejmě, zadrhly. Příliš systematický přístup se vylučuje s dojmem přirozenosti. Navíc stále není úplně jasné jestli, Baloun bude dívka, nebo chlapec. A psát se musí denně, jinak to nejde - to je taky jediný důvod tohoto postu, kromě toho, že mám velmi, velmi dobrou náladu. Jinak: přes všechnu možnou podporu bez inspirace. Možná je důvodem omezení, ba přímo zrušení procházek. 


A navíc - sám sobě jsem nejsměšnějším člověkem - třeba si sednu se sklenicí vína a ubrouskem ke stolku - zvednu sklenici a ubrousek utíká, podivně se sune směrem ke mně. Nesmí spadnout, málem se poliji vínem, ale zachráním ho. To se stane několikrát za sebou. Nějak divně tu táhne...nakonec ubrousek po zvednutí sklenice zatížím popelníkem... pak si všimnu, že na můj stolek míří větrák - po gagu s ubrouskem rozehrávám scénku s cigaretou - vyndám cigaretu a hledám sirky, cigareta se kutálí pryč, chytím cigaretu, najdu sirky, na druhý pokus se mi podaří zapálit. Větrák se snaží scénku dohrát, ale nejde to: popel odklepávám tak opatrně, že skoro skoro všechen zůstane v popelníku.