úterý 28. prosince 2010

Tvořivá lidovost mudruje / Než napíšu to pé-efko

Arnošt Lustig na smrtelné posteli se zpovídá Karlu Hýžďalovi. A pak se to přežije a vydá se to jako kniha, nu, dobrý kačer!, ale mohl by to klidně být i docela pěkný film, hm? Několikrát se tam opakuje například věta: “Nakonec každej vyměkne a chce tu historku slyšet znova”. Taky se tam mluví o holkách a holokaustu a holení a hulení a honění a hnědosti pachu některých mýdel. A hodně se tam jí krůtí tlačenka, protože tu má prej Lustig nejradši...

(Mimoděk si pobrukuji píseň Pejskové se koušou, když si uvědomím, že to dělám, vzpomenu si na strašlivou Marii Pojkarovou a taky na Hálu. Když se mi takto připomene Hála, rozhlédnu se, jestli někde nečíhá Cibulka s kyvadélkem...pak chvilku nečinně bloumám dokud si zase nezačnu pobrukovat “Pejsky”, takto až do večera.)

Žádné komentáře:

Okomentovat