už ani nevím, kde to začalo, je noc a já, ještě s jedním z nejlepších přátel jsme na místě srazu, někde, kde má něco začít. Konspirační nálada.
Neznámá osoba ze tmy: Pojďte odvedu vás.
Po jednom?
Ne, pojďte oba.
Je tma, už jsme v pomalu se šinoucím davu, mezi nějakým domem a plotem.
Jsme zapsání ve Hře. Než je odstartováno, pořadatelka mi podá plastový kelímek s čirou tekutinou, který do sebe bez váhání obrátím. Jsme v rozsáhlém labyrintu sprch, možná lázní, zelenkavé kachlíky, chodby zelenkavých kachlíků. Hra začne, máme soutěžit, hledat...hrát, najednou se vše rozkývá a čáry spár se rozvlní... aha, ztížili nám podmínky pomocí LSD, křičím na ostatní, aby viděli, že si nechtěné zdrogování užívám, ačkoliv mě jímá děs, kdy to přejde..štědrost i bezohlednost pořadatelů. Pak to přejde.
Tajná noční hra je pořádána pro mládež jakési bohémské čtvrti a myslím, že se hře říkalo Talíře (ve smyslu Talíře 2012).
Svažitá dlouhá louka, rybník, topoly, den. Poflakujeme se, bloumáme, hra asi skončila. Žena středního věku na mě kývne, známe se, přišla se na konec hry podívat s ostatními z komunity. "Tys byl taky na Talířích, jo?"
Mládež: hoši jsou obhroublí a ne moc hezcí v obličeji, v křivých tvářích s masivními čelistmi řeznických psů se zračí sebejistota a bezohlednost, dívky jsou nezvykle krásné - extrémně koketní, vyzývavě nalíčené, vyzývavé pohledy, chovají se jakoby koketérií mohly kohokoliv ovládat. Kope se fotbalovým míčem, ignoruji to, pak se dokutálí mě poblíž, kopnu ho pryč, musím pro něj běžet. Mám ho kopnout zpět hráčům, rána se vydaří, ale míč padá do vody, vše zachrání vítr, který jej dofouká na břeh.
Žádné komentáře:
Okomentovat