Co by na to řekl solidní sinolog? / Hříchy pro profesora Krále

Měsíc: už na mě nemluví
zradil jsem ho ve svých básních
příliš jsem myslel na čaj a na sníh
/na víno a na smích/
broskvoně odkvetly
odlétly volavky
ztratil jsem přítele

Klub Vagín na Národní třídě / Městská hromadná doba

Marginality týdne:

Lidi, co odebírají blog Františka Fuky, aby pod každý nový příspěvek napsali, že FF je negramotný primitiv.
"Samozřejmě jsme nemohli opominout aktivní cestovatele, kteří rádi objíždějí krajinu na kole, aniž by toužili za každou cenu po vrcholných sportovních výkonech." brožura lidových novin pro vnitřní turismus
Lidé věnující se pettingu na koupališti Petynka.
Tak už tě pustili.

Obrýlený zbloudilec / České děti slohové práce...

Na zastávce: už z dálky mě oslovil muž inteligentního vzhledu - nedbale oblečný, malý, obtloustlý, oholený celkem nedávno, velmi pěkné černé vlasy a černé obroučky brýlí - byly to ty brýle - ty mě zmátly - všichni obecní fantové by je měli nosit - jeho otázka mě zaskočila: jestli odtud jede něco do Nučic. Chápete? Do Nučic! Jednak mezi Hostivicemi a Nučicemi neexistuje přímé spojení a jednak se mnou téměř nemá cenu o Nučicích hovořit, protože, jakmile slyším to jméno, musím se soustředit na potlačování smíchu - v Nučicích žijí totiž Nučičáci, a jakmile si to vybavím, mám se co krotit, abych se nesmál nahlas (nevím, snad jsou jako mončičáci nebo co).

Létem jako loukou příčinných fléten / K (Pudlákovu) pseudoruralismu

Vesnice věznice
roztroušenost
         samot kolem
pak řeka most
starý cukrovar
         robustnost
stařena mrká jako stroboskop
s nůší u cesty líčí na zajíce

Nakažen volebním šílenstvím opakuje si dokola:

Půjdou volit lidi, co se leknou falešné složenky. Půjdou volit lidi, co si myslí, že volit stranu, která by se nemusela dostat do parlamentu, znamená zahodit svůj hlas. Půjdou volit dvě ženy z "vinárny" Konírna, které o poslancích mluvili jako o "zástupcích státu". . .

Téměř sekvestorský soupis pozůstalosti? / Protokolování zatuchliny / Malá thanatografie

H. mně poskytnul studijní prostor v bytě, kde teď dočasně bydlí - chtěl jsem liduprázdné místo, kde bych měl klid . . - udělal jsem asi sto fotek mobilem, aniž by bylo cokoliv potřeba aranžovat - nakupení suvenýrů a dalších věcí za celý život, polovyklizený byt skoro bez nábytku, byt po mrtvé ženě (asi, žijí přeci déle), lampy, na zemi opřené o zeď prázdné rámy, zaprášená zrcadla, rukavice, prázdné rukavice, hnědé piano, na něm umělé květiny, vyšisované stíny po obrazech, sem tam pavučina - štosy knih, dokumentů, fotografií, drobností, přitažlivá pitoresknost veteše versus smrt ve vzduchu, ve zdech i ve škvírách parketové podlahy. Věci sousedí v těch nejbizarnějších souvislostech (taky staré desky, hodiny: najednou vypadají tak symbolicky) - neměl jsem nejmenší chuť se v tom hrabat; chaos - dezorganizace - směs, co zbyla z života: už jen z toho jsem měl husí kůži, ale fotit jsem musel - s mrazením se pokusit o posmrtnou masku, kýč smrti.

Pytle šatstva, dopisy, šatní kartáče, krabička psacích potřeb, nůžky - patery nůžky! - pořadatelé pozůstalosti setřídili vše podle podobností. Tak se vytratil vztah všech těch drobností k určité časové ose - spojující momenty, zážitky, období a návyky - nové zdánlivé uspořádání vytvořilo skrumáže, haldy ve skutečnosti nesouvisejících věcí.

Nevyspalost / Pseudo-spisovnost

Rychle zapsat celou noc "čarodějnic". Keplerské parkové/vojensky hřbitovní/tereziánsky hradební čarodějnice ve znamení piva a psytrance až do ranního úklidu a příjezdu policie. Po mnoha tu více, tu méně civilních rozhoverech stojím za pípami, patrně jsem si v dětství málo hrál na obchod, nehce se mi od nich odejít a zůstanu asi do šesti, nebo sedmi hodin ráno, pak zkouším uklízet a stěhovat s ostatními...

Gustloff // Ze série Loď, na kterou myslím / České děti zlomky...

Gustloff - - přese všechno překonává Katyň, Drážďany, Kartágo, Tróju. Všepřekonávající představa města, které nastoupí na parník, a pak se potopí...

Jak soudit člověka, který bez známky nejistoty soudí všechny kolem sebe...A co když někdo tvrdí, že jen život v páru je plnohodnotný... A co když [PS  - a co když mám dnes publikační náladu]

Neštěstí Karas byl ušetřen /

Strašný patnáctihodinový sedánek. Kupa keců, z kterých mi je teď zle. A pak hora pokusů o blasfemii, řekněme, cesta po dně - "Ideje - bába tě poleje" a taky "Duch? Bubák!". Zopakoval jsem si nejoblíbenější vtipy a vychutnal jejich dopad - převážně tematika (konceptu) rasy.

Odměnou za vytrvalost byly teologovy historky: hrabalovské vyprávění o dějinách menstruace, a pak příběh o průjmu s pracovním názvem Tři zastavení.

Zásadní zjištění - nejkrásnější citoslovce je KRÁÁÁ. Zvuk svobody a lhostejnosti, u opilce určitě. Mňau, haf a ostatní se musí jít schovat před takovým zvukem . . 

"Budovat svou další existenci" / "Ví, co chce" /

Hláška: Cítil jsem se sám sebou. Chvilku jsem zaváhal, jestli má cenu to ještě zkoumat, rychle jsem došel k závěru, že z onoho textu bych stejně nepochopil, co to znamená . .

Ale přece . . mohl jsem mu to uvěřit, aniž bych chápal, jaký stav ta věta popisuje? Je to nějaký stav autenticity? Momentalní nedostatek odcizení - - čeho od čeho? Cizota sama sobě vlastní . . Připsat Jandlovo Z cizoty na seznam četby - třeba je název dostatečně doslovný, aby se vše vyjasnilo.

(Ano chtěl jsem psát o něčem jiném, ale nechám to na jindy)

Víkendy mohou být různé /

Na dvoře se povalovali nenalakované samorosty. Cestopisnost

Analfabet a cd-přehrávač . . /

Kocovinka a hudební analfabetismus se spojili - snažím se jíst a trochu listovat novou a2, otec má puštěnou nějakou hudbu v kuchyni, utahaný, sladkobolný zvuk. Jdu k přístroji, vedle něj leží obal, vše se spojuje . . tak tohle je ten Leonard Cohen.

Diškurzy, strava, četba / volné navázání

Zavařeniny (džemy, marmelády, kompoty, paštiky), uzeniny, káva, pivo, cigarety, likéry, pálenky. Nevyznám se v rozdílech zimní a letní výživy, ani duševní výživy. Maso na hlad, kávu pro chuť. Nikdo nemá chuť na půst. Nikdo samozřejmě nemá chuť na syrové. I strava konverzace se někdy přibližuje umělosti, trapnosti, jakési kompotovanosti. Velmi slané a velmi sladké jen budí větší hlad a způsobují nevolnost další den - jako teoretické hovory o intrikování. Oblé hrany mentální paštiky. Lák z dobře marinovaného Akvinského. Louh

Když se ptáme, zda lze po holocaustu psát, máme na mysli i kuchařky, anebo právě kuchařky?

 

A Stelle rakvičku. Knihovna je institucí, která sice podle možností knihy skladuje a tedy i selektuje a podle okolností zachovává pro budoucnost. Tato možnost konzervace, toto vlastnictví, tato moc, ovšem není jejím manifestovaným účelem, účelem knihovny je nabídnout knihy čtenáři - teď a tady, katalogizovat, šetřit čtenáři čas při vyhledávání titulů. V ideálním případě se vlastník a jediný čtenář vyskytují v jedné osobě, která je podle chuti a možností sama sobě knihovníkem, abych se vyjádřil křečovitě, avšak úsporně.

Opilecký prolog k novele Z Oddělení pisoárů / Pondělní grafomanie

Pracovní název Kriplové z porcelánu.


Kriplové z porcelánu, dezignéři z oddělení pisoárů. Na bílym porcelánu narýsovat čáru. Kriplové z porcelánu rýsovací prkna - jen pro jednu půlku lidstva. Odpoledne dopoledne jen šňupou svinstva a sněj vo novym pisoáru. Něco novýho pro tu jednu půlku lidstva. ... (Musíme rýsovat pisoáry. Čáry do oblouku. Čekaj až je osvítí a vymyslej novej pisoár. Ten první bude král. Úplná stár. Zkusili všechno v čekání na inspiraci. Jó, Koksárny Rakovník!)


Už mám dost - vykachlíkovanej ateliér plnej severního světla - čisto kolem mě, čisto ve mě: čisto jak jen dyzajnér sanitární keramiky může mít, vyčištěno, bílo, sněhobílo. Ale škvírama očí registruju inženýra Denise. Nelij ten benzin na ty rýsovací prkna! Nebo jo, ale nezapaluj to. Anebo jo, ale musíme jít pryč, tady je konec. Novej pisoár stejně nevymyslíme. V bílých pláštích utíkáme z keramičky, do světa barev - prodíráme se řepkovými poli k modrému obzoru - bíle ťupky na ukrajinské vlajce kdesi na Rakovnicku . .

Ale ty šlupky, ty šlupky jsme měli oloupat

Název seriálu How I Met Your Mother je jen špatný vtip fanoušků MILF-porna. Dabovaný 30Rock, překvapení se nekonalo, jen další zklamání, hlas Zuzany Slavíkové je otravný.

Originál se ovšem drží na stále solidní úrovni:
JD: You are truly the picasso of loneliness.
LL: Or I am that painting  elephant of being awesome.

. . a předposlední fejsbúková výprava /

Malé f v logu facebooku - kříž s jedním zahnutým koncem, aby se dal pověsit lépe na rameno, nad dveře apod. ipod. Kříž, ale portable. Mobilita - nobilita. Nebo je to kříž ohnutý větrem? (větrem času samozřejmě . . tím nesmiřitelným fukarem).

Těla: jsou všude, tvrdí svědek /

A nyní tito dva bratři – jeden hodný a jeden zlý – vedou válku o Elenu, její rodinu a o její přátele… Seriál je založen na stejnojmenné sérii knih od spisovatelky L.J. Smithové. Za převedením na televizní obrazovky stojí Kevin Williamson (Dawsonův svět). - převzato od fanoušků


Šmírování: je horší než fotografování, resp. pózování?

20 tisíc scénářů pod mořem /

Alkohol není sérem pravdy, jen způsobuje ztrátu kontroly - celý proces začíná ústy (a mozkem). Alkohol vyviňuje - neúspěchy jakéhokoliv druhy jsou způsobeny idioty kolem vás, popřípadě ženami. A taky může vyvolat rozhovory typu "Všechno je v prdeli!!", nebo " Kde jsou moje milióny?!".

Jasně - už nikdy nebudu pít a taky si už nikdy nezapomenu platební kartu doma.

Noční výslech  - za střízliva se tváří jako, že je váš osobní život nezajímá, ale pak z ničehožnic začnou útočně klást otázky, které jen nepříjemně rozvíří myšlenky, copak asi dělá technik Matvěj, umí se modlit?, ještě že nejsou pravoslavní . . na druhou stranu, dvoje Vánoce, ty dvoje bílý Vánoce - tady jsem se dostal do pěkný žumpy . .


Výhled z Hradčan - obzor už nemůže nic zkurvit.

Imitační nutkání /

Přibyl další bagr, snad jen jeden, a taky tatry.

Šílenství v (plném) metru - těsně vedle mě si něco vypráví trojice hluchoněmých teenagerů, jedou ze školy, mám nesnesitelné nutkání se culit a napodobovat bez-zvučné pohyby rtů a komplikovanou hru rukou, dlaní, prstů . . naštěstí to nebylo "silnější než já". Zbili by mě jinak, vyloučili ze společnosti slušných lidí?

Což mi připomíná další příhodu s nutkavou myšlenkou: stál jsem ve frontě k bankomatu a pán přede mnou telefonoval, přišla na něj řada, předal kartu partnerce a polohlasem jí řekl PIN - neměl bych také já povědět dalším nějaký vymyšlený čtyřmístný kód?

Bagr pro haranty

Na zahradu za domem se vrátil bagr, žlutý a hlučný - Herr Rath tam chce postavit jídlenu neexistující hudební školy - jedině tak lze zajistit peníze z krajského rozpočtu, ve skutečnosti totiž jídelna poslouží nedostavěné základní škole. A tak se haranati nažerou a . . má to svoje kouzlo, dělat duhy na komunální, krajské i státní úrovni, jak na tom asi je jeho konto?

Bagr - prostě jen další výmluva pro (tu neustálou) roztěkanost. Volební rok se rozjíždí a "republiku bičuje mráz" a Špidla vypadá tak nevinně, jako by se omlouval i za svoji nevinnost.

(Hranatí haranti přehazují písmena . . nepude to)

ty-vole-jako-fakt-víš-co-neasi / asi ne / U nás v Bradavicích

Http://indracek.bigbloger.lidovky.cz/ ???? 
- ZLO (=nuda) psát deníček jako výkaz o dojivosti; poslušně hlásím, že v době mojí služby se nic zvláštního nestalo, informovat národ - zevrubně a pravidelně. Motivy jsou viditelné - obsah ubíjející - snaha "reportovat", místo ... (reflexí třeba?).  Mám pocit znásilnění, znásilnění ústy, jako by se mě právě někdo pokusil nakrmit maltou.

(Zlovolný bůh zábavy má dvě míchačky, ze kterých divákům, posluchačům a čtenářům přiděluje: v jedné je malta, v té druhé cukrová vata - jednou máte pocit, že se vás snaží zadusit tou růžovou vatou, jindy šedou kaší malty. No a když nevíte, jestli chcete ještě a ze které vlastně . .)

Sinolog sečte všechny moje hříchy / V pomalé četbě na zkoušku

Život prchá jako sen. Pche-jung. Pche-freud. Cha-klaus (Che-Bém?). Qui-Chot. (Nikdo nepřekoná Po-chči-ho).

Ve skutečnosti je tento blog o počasí a proměnách přírody a krásách letních dob. O síle živlů a zjišťování aury. Média na nás pouští rampouchy, jen těsně minula zkáza Jamajku . . Ale kde je slunce? Proč nemůžu nosit polobotky?

Sazemi shnilý sníh. ?a střechy střílí střechýly? Uživil bych se tvorbou pro děti? Blogem pro děti? Hlavními postavičkami poučných báchorek budou jakási Frynta a její přítelkyně Frnda. V kakofonním anti-světě Krynta a Krnda.

Čínská gastronomie / má paranoia / český koán

Kdyby Pejsek s Kočičkou dělali kuře v sladkokyselé omáčce, nakrajela by nejdříve Kočička Pejska, nebo Pejsek Kočičku?

Bílá, bílá, bílá

Je všude (a je všech). Někdy i šedá, což je jinak příjemná barva. Sněhová nadílka v tuto roční dobu překvapivá - - způsobila skvělou věc

Sezení v Komedii

Na svatou Lucii jsem si byl sednout v Komedii na Hrdinové jako my - co všechno se stalo těžko popsat. . . všichni se spikli, aby mi osolili adaptaci knihy, kterou jsem měl rád . . .nejdříve jsem se musel vyrovnat s tím, že starší muž vedle mě bude fotografovat, pak s tím, že pokud bude paní za mnou mluvit, budu jí muset poslouchat, a když se "zhaslo", tak taky s tím, že nestrávím představení ve tmě hlediště, ale spíš' ve světle jeviště (první řadu už nikdy).

Ještě jsem se dozvěděl, že paní nedostala penízky za svůj překlad právě hraného kusu, blbý. Štrébl/Klaus Uhltzscht se rozjel. Pak do toho vstupuje (z hlediště) mě neznámá tvář Terezy Hofové, která podezřele dobře(tedy špatně) podala "krávu" Sáru, která z bývalého estébáka chce vypáčit omluvu (či co), kterou, jak všem dochází, nemůže dostat, a proto je to kráva (my díky ní nahlížíme svou naIvitu a už krávy nejsme). Po asi třetím narušení Klausova monologu Sára odchází - Klausovo vyprávění jasně směřuje k vrcholu, naše sezení ke konci, v tom se od paní (podle řečí tedy překladatelky J. Zoubkové) ozývá ona příšerná klasická věta "Zavolejte někdo doktora!" Hoch vedle ní, zdá se, zkolaboval. Štrébl běží pryč. Všichni v sále tuhnou. Kdo si to s námi zahrává, kdo nás zkouší? A kdo má vlastně první pomoc a nestydí se ji použít? Hlavně jazyk, hlavně jazyk atd. Mladík je odvlečen za plného osvětlení, nosítka v divadle nejsou . . .Ozývá se hlas mesijé Justa: "Já myslel, že je to vstup." Nahlas to řekl první, prostě muž na svém místě.

Zděšení pomalu polevuje, překladatelka drastičnost celé situace rozkládá velmi úspěšně: měli by tu mít doktora . . . No voni řikali, že ten Štrébl je takovej slizoun, ale mě příde docela jako sympaťak .atd atd.
Potom, co se DDP omluví za diváka-epileptickéhoNarušitele, vrací se náš sympaťák a než se stačíme uplně vzpamatovat dojede etudu na téma "jak jsem svým gigantickým pyjem prorazil žel. oponu" - patos dějinného zlomu byl rozpustile poskvrněn výkonem poskvrněným pseudo-fikčním kolapsem . . . doseděl jsem

Přisednout

Disent disent . . .odsednout, odsednout . . .nebo bychom si měli radši přisednout . . . spojit svoje zadničky na lavici.

Kolektivismus "nás" spasí jednoho po druhém? Dáme hlavy dorhomady? Fuj! Spojíme se ve Facebookokracii - bude se operovat s počtem členů různých "názorových" skupin - - dáme dohromady svoje profily! Svoje držky . . . svoje ksichty

(odkaz na Otevřený dopis PraKomDiv Pavlu Bémovi a Milanu Richterovi připojím pak)

Kdybych měl blog

Kdybych měl blog, tak bych jako první záznam nezvolil (asi) toto: a vůbec všichni se na Tom všem všelijak podílíme! - a co si budeme povídat - za moc to nestojí, přes občasné, místní pozitivní výkyvy...

A co je to To? To je všudypřítomná jednoduchost, ošklivost, průměrnost, nedokonalost, nuda, nenápaditost, absence reflexe - náhledu, nízkost, malost, krátkodechost . . . a o Vánocích je to posíleno...

tak ňák bysme to měli buď zabalit nebo pořádně rozbalit, tohle není k ničemu...

disent? disent teď?  jak? od čeho?