Jeden z lepších

už ani nevím, kde to začalo, je noc a já, ještě s jedním z nejlepších přátel jsme na místě srazu, někde, kde má něco začít. Konspirační nálada.
Neznámá osoba ze tmy: Pojďte odvedu vás.
Po jednom?
Ne, pojďte oba.

Je tma, už jsme v pomalu se šinoucím davu, mezi nějakým domem a plotem.
Jsme zapsání ve Hře. Než je odstartováno, pořadatelka mi podá plastový kelímek s čirou tekutinou, který do sebe bez váhání obrátím. Jsme v rozsáhlém labyrintu sprch, možná lázní, zelenkavé kachlíky, chodby zelenkavých kachlíků. Hra začne, máme soutěžit, hledat...hrát, najednou se vše rozkývá a čáry spár se rozvlní... aha, ztížili nám podmínky pomocí LSD, křičím na ostatní, aby viděli, že si nechtěné zdrogování užívám, ačkoliv mě jímá děs, kdy to přejde..štědrost i bezohlednost pořadatelů. Pak to přejde.

Tajná noční hra je pořádána pro mládež jakési bohémské čtvrti a myslím, že se hře říkalo Talíře (ve smyslu Talíře 2012).

Svažitá dlouhá louka, rybník, topoly, den. Poflakujeme se, bloumáme, hra asi skončila. Žena středního věku na mě kývne, známe se, přišla se na konec hry podívat s ostatními z komunity. "Tys byl taky na Talířích, jo?"

Mládež: hoši jsou obhroublí a ne moc hezcí v obličeji, v křivých tvářích s masivními čelistmi řeznických psů se zračí sebejistota a bezohlednost, dívky jsou nezvykle krásné - extrémně koketní, vyzývavě nalíčené, vyzývavé pohledy, chovají se jakoby koketérií mohly kohokoliv ovládat. Kope se fotbalovým míčem, ignoruji to, pak se dokutálí mě poblíž, kopnu ho pryč, musím pro něj běžet. Mám ho kopnout zpět hráčům, rána se vydaří, ale míč padá do vody, vše zachrání vítr, který jej dofouká na břeh.

Sloje

CHemická těžba uranu: obří sloje napuštěné kyselinou sírovou
4 miliony tun kyseliny sírové
Je to mužskej svět - penetrovat zemský povrch a vpustit do temnoty miliony tun kyseliny.
Těžit.

Když nevíš, opyš

Čekají mě ještě 3 hodiny ve vlaku. Nemám náladu, nespolupracuji s ostatními cestujícími. Řeholní život jsem poslední dobou velmi, velmi zanedbával, a tak jediné, co mě váže s poutí, jsou kustodovy e-maily, na osobní předání nedošlo, to by historie měla vědět. A vypadá to, že bude vážně pršet, bude pršet velmi vážně.

Tři malí kluci hrají prší se svojí obézní náctiletou "vedoucí". Hrají proti směru hodinových ručiček. Obezita je problém.

Možná budu mít tu nemoc z nemytého lesního ovoce pokáleného od srnek. A encefalitidu prý přenášejí už i komáři.

Muž, co si záměrně pěstuje vizáž Jana Wericha. Je vidět, že ví, že to vidíme? Těžko říct. Možná je to cizinec a neví, proč ho okukujeme. Nebo: umí už žít v přestrojení za Jana Weircha a ví, že nesmí dát najevo, že ví, že víme, že on ví... to je nejnáročnější část převleku.

Cesta mizí a objevuje se střídavě, až už si přestanu být jistý, co je cesta a co les - máloco mi přijde tak romantické jako zarostlá cesta.

- - - -
Jsem prokřehlý od propoceného trika, na terase je zima, obsazeny 4 velké stoly - děti i dospělí hlučí, není mi dobře. Uvnitř se hraje na kytaru: velká nepříjemnost. Dám si kulajdu, pak piva a grog. Vzdám to a jdu dovnitř. Muž hraje na kytaru, jiný na hliníkové lžíce. Výčepní žena kombinuje v sobě mateřského a obchodního  ducha. Když požádám o nocleh, nabídne mi ho levně, ale ještě si musím dát  grog.

Kytarista, ošklivý malý muž, je Jindra, je opilý, vlezlý, hodně toho ví ze zpráv, když řeknu, že jsem z Hostivic, nepřestane o Rathovi a o tom, že zavřou všechny Hostivičáky, protože v tom jeli s ním.  Pak mi začne dávat rady do života, často zmiňuje rakovinu, pak vybalí historku o tom, jak nějaké ženě vyléčil rakovinu speciálně sestavenou kúrou pouze ze zeleninových šťáv, odmítl prozradit použité druhy zeleniny. Ale přiznal, že měl tehdy strach, že tu ženu bude mít na svědomí.

- - - -

Ráno vstanu, porozhlédnu se po tomhle místě uprostřed ničeho: břidlicové domky, zámek, kostel, zřícenina hradu. Všude kolem ostrohu mlha, sychravo. Je to úžasné místo, výspa, vystrkov, ostroh v oblacích. Místo neprostupné melancholie.

Tikot

Otočím se na bok, nesnesitelné. Tikání budíku, stolek funguje jako ozvučná skříň, vteřinové tikání. Tak hlučné. Jak dlouho je tento mechanismus vynalezen? Je to nepříjemné, je to elektrický budík, baterie slábne a budík se zpomaluje. Tikání vlastně není vteřinové - tikot (?) zpomaluje - vím, že zpomaluje - interval, o který se doba mezi "tiknutími" prodlužuje nelze rozpoznat vědomě - ale každý posun ozubeného kolečka, každé tiknutí, bolí - předjímáte jej podle délky toho předchozího, ale ono přijde později, o neurčitelnou dobu. Dokud nedojde baterie zcela.

Tyto budíky měli v IKEA za 20 korun kus. Měl jsem jich koupit 100! 

Těžba ledu / Těžit led

Kopání ledu - únavná činnost, v těžkém zimním oblečení, nabalen do mnoha vrstev, kopu ocelovým hrotem led, zadýchávám se. Nebe rudne nad bílou zvlněnou krajinou. Zpocená hlava svědí pod čepicí. 

Mrazem tuhnou víčka.

S nákladem ledu, nohy v těžkých botách, hlubokým sněhem.

- - - -- 
Sníh křupe pod nohama a on táhne sáňky, na kterých sedí jeho syn. Stmívá se. A doma čeká manželka s večeří. V horském srubu, s malými okénky a žlutým světlem. Z takového idylického líčení nevyplývá, že by byl šťastný.

Nezlob, Péťo, maminka na nás čeká.

Jak se říká, hlava plná starostí. Takzvaně mu to dělá vrásky.
- - - -  - -
Dětské odhodlání při stavbě příbytku, pevnosti ze sněhu, opojení, maximální zaujetí, nespotřebovatelný materiál, nespotřebovatelný čas, nespotřebovatelné síly.
- -- - - 
Kdosi cestou z hospůdky zakopne a nabodne se na pahýl ulomené větve smrku. vždy ho děsily špičaté pahýly na olámaných mrtvých smrcích, pole smrti vzešlá ze závlahy kyselých dešťů. 
 - - - -
A starý, patologicky otylý myslivec opilý usíná a umrzá na svém posedu.
- - - - - 
Boj s přírodou vedeme na tolika frontách.. aneb V souboji mezi tebou a světem dělej sekundanta světu.

Když fikce penetruje skutečnost / Mý voblíbený porno?

..když se fikce a tzv. skutečnost vášnivě, slintavě, upoceně a bezhlavě líbají, souloží..


Muž-průvodce amatér dává výklad synovci, co přijel do Prahy. Jedeme č. 22. Tady začala třicetiletá válka (s mloky, neasi). Vidíš? Tohle je Letohrádek královny Anny - krásná renesanční stavba. (..která se vyznačuje neobvyklou krásou atd.)


Nebo Muž, co si do svojí knihy vymýšlel citáty Boba Dylana.

Žít v pozadí a číst OnaDnes

"Ne, není to podlá manipulace ani trapný pokus o domestikaci orla skalního, vy prostě jen svého muže milujete a ctíte jej. Tušíte však, že stejně jako vaše děti, i on vám bude jednou vděčný za to, že jste nenápadně a laskavě stála v pozadí jeho společenských i osobních úspěchů."

Všecko vylejt

Studio 6 - začíná skutečně v 6.00 - ospalí moderátoři vítají hosty (opuchlé, se zalepenýma očima, se šrámy vytlačenými od polštáře, neoholené, pocintané kávou, zmazané marmeládou), ti hudrují, že je hrozně brzo a že nechápou, jak se někdo tak brzo ráno může dívat na televizi, posílají diváky zpátky do postele.

Kafka, F.: Krakaťit (Krakatten)

You know you've gotta get going
If you're gonna make a showin'
And you know you've got the right of way

Aforismus měl místo v době, kdy byl čas o něm přemýšlet

Jak nikdy nenapsal Kafka ani Svinibrod: Všichni jsme strůjci vlastního neštěstí.

Další fragment

- Už to mám přečtený, tak ti to tady můžu nechat
- Dík
Doma jsem samozřejmě měl kultovní texty jako Století kulmy, Bez znaků příčetnosti, The Deep Throat Century, Terithorium, Prastát ad., ale tady u babičky nic ke čtení nebylo - co jsem si kdy přivezl, už jsem měl přečtené a nic se mi zrovna nepříčilo tolik jako číst znovu tutéž knihu.

Prázdniny s Balounem /úryvek

Baloun má s sebou knihu: Znáš to? - Ne - ukazuje mi knihu s červenohnědou obálkou se srpy a kladívky rozházenými po notové osnově, místo hudebního klíče je tam klíč na utahování matek* - Menuje se to Komunistickej jazz je to takovej román/sbírka esejů vo náhražkách, vo tom, jak falešný je všechno, čim nás konzum vobklopuje -...  přivlastní si jakejkoliv mýtus, obraz, jakejkoliv žánr, aby moh prodávat - deodoranty, křupky, televize. - Aha.


*správně stranový klíč
**zadní strana obálky zobrazuje Malého prince jak odpočívá v srpu, jako by to byl srpek měsíce

Hommage a Zdenek Sverak

Hosteska nyní rozdá parfumované kapesníčky, ty si během našeho vystoupení můžete přidržovat u nosu, v kapesníčcích jsou zabudovány nano-mikrofony a další nano-snímače, jsou bezdrátově spojeny s naší aparaturou a vy jejich pomocí můžete ovlivňovat podobu našeho představení, jsou to velmi citlivá zařízení a tedy silnější impulsy je vyřadí z provozu, ale můžete se přinejmenším pokusit na ně jemně působit - pokud se to podaří bez poškození snímačů. Budeme velmi vděční za váš přínos právě začínající produkci, děkuji. A nyní již The Pololáníks and Orchestra!

Odpolední pozorování jezera, zataženo

Stojím u okna ve velkém (prázdném) domě u jezera, pozoruji šedou hladinu, cosi mě vyruší, když přeostřím, v okně se kromě mě odráží druhá zcela nahá bílá postava - vidím sebe, svého dvojníka, jak ke mně zezadu přistupuje, aby šeptem požádal, ať jdu s ním a opustím tento sen. Komu jinému bych měl veřit než sobě - ale odmítnu ho, zůstanu: přijď pro mě později, šeptám, protože v prázdném domě u jezera, kde člověk mluví sám se sebou nelze mluvit nahlas - ticho chladí na nahé kůži.

Zajíc Pohopkavač / Deníčku:

Rudá, cihlová, oranžová, žlutá - "hluboké plochy" kdesi v mozku vytvořené sluncem přes má zavřená víčka - nebo je to skutečná barva rubu mých víček . . Posadím se, otevřu oči: za plotem zrovna pohopkává zajíc. Sedím na trávníku Business centra - trávník, plot z pletiva s ostnatým drátem, silnice, halda hlíny, staveniště, za ním už hotové novostavby. Developerský projekt přirůstá divoce a nehezky, anti-urbanistické bujení. Nedaleko na západ je třídírna odpadu a taky továrna na psí konzervy - ranní zápach není do ceny bytů promítnut. Dál na východ je Praha a za ní Východ.

/Další poznámky:
Pravěká žena: právem matky je nadřazena všem bezdětným v kanceláři..
Teletubbies
Všichni byste měli hrát badminton.
Zapište se do tabulky na volejbal.
Co bylo včera v televizi.
Co bude dnes v televizi.
- vždyť si to snadno představíte, ale být bezprostředně u toho..

Cesta do Historického fondu

Osm - dívám se na hodinky ještě se zubním kartáčkem v puse. Přesně za hodinu je oficiální začátek pracovní doby, ale já tou dobou nebudu v práci, pomyslím si šťastně - budu na cestě na pracovní pohovor s bosenským literátem..

Kromě jiného

Ještě když vládly mrazy - ("ČR olizovaly sněhové jazyky") - bolestnou cestou z nádraží domů se, možná trochu nuceně, začnu usmívat a potom přímo chechtat - vzpomenu si totiž na vyprávění rodičů o návštěvě u rodiny DZS - před několika měsíci totiž DZS svůj individualismus a touhu po pohybu převrátila v zvláštní koníček - začala chodit na kurzy tance u tyče - třeba jí jednou  spolužačky z filologie budou závidět - ale to mě nerozesmálo - ani to, že si pořidila vlastní tyč domů. Znáte jistě tu měšťanskou scénku "Naše malá vám zahraje na klavír. Lolinko, zahraj tady hostům něco hezkého na klavír." Ano DZS v biedermaierovém settingu nedělní návštěvy skutečně tančila pro pobavení mých rodičů u tyče - ne že by byla ošklivá - ale asi by mi z trapnosti zaskočila bábovka.

Ano, jaro

Řetízek perliček vlnící se jako by odnikud nikam ve sklenici: hypnotizující DNA šampaňského. Nalezen nepřekonatelný titul: Předseda aeroklubu, možná s podtitulem Člověka a jeho prdel.

Dojetí umělecké pozůstalosti je naše specialita

muzeum vkusů

luxusní panorama oken uměleckého bytu

spolu s dnes už nežíjicí

básnířkou ba literátkou

osudovou ženou mužů bojujících s osidly osudu den za dnem, co strážci hodnot

a noční motýl vyletěl

z prachu těl

krycí jméno Básnířka, když mě to napadne

jí v neviditelném kolárku

svou odpolední polárku

Na co si musím příště vzpomenout

Listuje Povídkami z jedné kapsy říkám si, jak zoufalý jsem musel být, když jsem její zálibu v této knize nijak nekomentoval. Oh, ohlédnutí, všechen ten hnus (když si vzpomenu, jak jsem se choval, samozřejmě)

Podivný velmi dlouhý sen

podivný velmi dlouhý sen, dálnice, německý supermarket, dvojí prchání před démony měnícími podobu, spolu s velmi blízkou dívkou, snad t.j. .. známý f. mi nedokázal pomoci, sklep nadpřirozených bytostí - předpokoj podzemí, podávám ruku Golemovi, řekne mi, že je dvojčetem Golema nikoliv Golemem, kterého já mám na mysli

..budeme muset definici ideální ženy precizovat znovu.

Kam jel v sobotu v poledne?

sedím přes uličku naproti němu. zprvu mě skličuje jen jeho prázdný výraz a ochablá motorika. musím vystoupit na stejné stanici. cítím pitralon, moč a pot. dívám se mu za ucho. šedivé štětiny trčí skrz vysychající holicí pěnu.

Dnes ráno jsem se musel oholit elektrickým strojkem, kdykoliv si sáhnu na špatně oholené místo na tváři, připomene se mi jeho obličej, jeho výraz, jeho oči, neoholené a neotřené místo se zasychající pěnou, pach nepraného oblečení.

Ty di domu k mámě!

tj. nejlepší hláška týdne, pronesená kolegyní, která moc dobře ví, že skutečně stále ještě bydlím u rodičů. Připomene moji neschopnost, ale taky její hrubost.

Lágry Cimrmana / Srpové noci

Chůze, posedávání. Bezdomoví toho pohodlnějšího druhu. Místo nájmu si platím dobroty . . A pak jsou tu výlety, po roce Nekoř - přijde mi to jako roky dva, ale stydím se to říct. Moc pěkně se vezu. Farmářský trh v Letohradu čítá dva stánky. Asi lnou k fikci, kromě ne-trhů je u obřího kostela hrob F. Vl. Heka a kdesi za náměstím má být muzeum Járy Cimrmana. Taky mini-golf, tenis, maso. Vamberk - "město krajky" - je obšancováno továrními komíny, proč?

Skvělý pracovní pohovor - snaha požádat o mentálně náročnější práci se zvrtne - vše vyzní jako lenost a přezíravost, negativní postoj k monotonní práci - připadám si jako světec, když alespoň na kousek popustím/připozdvihnu stavidla upřímnosti  - á jak mi to dělá dobře - nelžu, říkám pravdu, jsem statečný. Blahý pocit nevydrží dlouho - trapnost a výčitky překryjí vše - když jsem odešel museli si klepat na čelo, nijak jsem si neprospěl - tedy ne v očích firmy.

Ale hlavně dva skvělé sny
/A
Jsem s bratrem a matkou na Masarykově nádraží je tam krásně světlo, kolem nás poskakuje V. Klaus, je trochu přihrbený, skřetí, šklebící se, nelze jej odehnat, až mě napadne namířit na něj fotoaparát mobilního telefonu, krčí se a prchá.

/B
První den ve vězení, hned po příjmu dostávám vycházku,  vycházím ven se svojí rodinou (neshoduje se s mou skutečnou rodinou). Nestihnu si ujasnit, kdy se mám vrátit, a tak ve mně po celou dobu vycházky hlodá úzkost. Co když se nevrátím včas? Co když se vrátím zbytečně brzy?
Jdeme po asfaltové cestě, šedé nebe, sytě zelená tráva, dál od cesty asi třípatrové bytové domy, hluboká strouha plná vody, ve které se cachtají děti. Cestu mě/nám zahrazují dvě mladé ženy ve velmi špatném zdravotním stavu.  Jedna druhé právě injekcí aplikuje drogu. Mám strašný strach z bodnutí infikovanou jehlou. Vyhýbám se jim obloukem. Dál po cestě jich je ještě několik.
Nakonec se vrátím na čas, z velmi rušné přijímací části zabloudím do béžově vykachličkovaného oddělení, patrně odvykacího, další vyzáblá, bílo-fialová žena-troska v bílém županu s nešťastnýma očima...

Trst

Červený stroj na ledovou tříšť  - šest nádrží s nejumělejšími odstíny zelené, červené a žluté  - v polostínu na třídě 20. září - každých 40 metrů nasprejovaný hákový kříž, kina, cukrárny a podobné.
Návštěva Café San Marco, uvěřitelný styl, přes všechnu vykřičenost - útulno - podobně jako Hawelka. 15 minut - jedno esspresso - odchod prodloužit parkování: tolik k starému záměru strávit zde alespoň tři soliterní hodiny, pozérsky: se zápisníčkem a zrcadlovkou na stole. Jako kdybych nějak trpěl. Je to prostě rodinná dovolená.
- Nechceš si to tu vyfotit?
- Nechci.
- Proč?
- Nevím. Připadal bych si hloupě.
- Proč?
- Protože to neumím vyfotit.

 - - -

- Why, Lucy, your eyes are filled with tears?
- My heart is strained with gladness.
Oh look, the orchestra is getting ready, dance with me, George!
 - - -


Obsluha v odlehlém restaurantu s názvem Ribič pobaví: Čechy tu máme rádi, je to kulturní národ. Slovince samozřejmě a Srby. Ale tihleti Chorvati!
Žena od vedlejší stolu, která celou dobu mluvila záhadným skandinávským jazykem se za námi na odchodu otáčí a zdraví: Na shledanou!

Monte Carlo Jadranu

Tak tomu tady říká bratr - někdo mu to tak řekl. Ve skutečnosti shluk dvaceti hotelů v zátoce, která z moře dělá modrý tichý šploucháč-mácháč. Nevidět Psí dny neměl bych svoje první dojmy k čemu přirovnat - polonahá těla starších lidí, po dvou dnech si zvyknu.

- Co ti říkal, kdyžs mu vrátil ty brýle?
- Nic, žádné projevy díků neproběhly.
- Srdečné projevy geeků neproběhly?

V Piranu mají ulici Partizánů, Lenina i Englse a taky výstavu pop-artu. Lidé tam leží na kamenech na nábřeží jako ještěrky.

Zmizet k moři. Lidé se tu po nocích ládují alkoholickými zmrzlinovými poháry.

Two Gläser? Nemám tu hálovskou slinu pro psaní blogů z rodinných dovolených

---*

- nejdřív doprovázím Miloše Zemana při prohlídce města/kampusu, kdosi vypráví o družbě místní univerzity s Finskem, míjíme malé hospůdky s poutači Staropramen, když týž svažitý blok obejdeme potřetí, zapadne/me do jedné takové hospůdky, zapařeno, krbová kamna, na baru je plno, MZ tu už znají, dluží jim peníze, něco se snažíme objednat / / sedím ve vlaku do Hostivic, projíždíme úsek Veleslavín- Liboc-Ruzyň, naproti nesedí MZ, ale VV. Venku je místy hustá mlha, známá místa jsou zaplavena, upozorňuji VV na potápějící se (bílý, dřevěný) altánek plný lidí, všímám si i jiných potápějících se budov. Budím se ještě trochu opilý.

Spížmistr

Kolaudační party probíhá dobře, zdá se, že se sousedy nebude problém. Ve dvanáct začne pokus otevřít lahev vína bušením do zdi - přichází soused - sdělit nám, že zavolal policii. slovo policie vysloví s velmi úzkými, moravskými i.

Je to už třetí "grillování" v řadě, ne které přijdu tzv. s prázdnýma rukama, a přesto se slušně najím. Vysoká míra sekluze. Izolujeme se nejen od hostitelů, ale i od běžné konverzace, vytváříme základ pro nejlepší a nejzábavnější seznam všech dob, "jazyková hra" se jmenuje: jídlo, kvůli, kterému bych si otevřel restauraci. I když vzpomínka bledne, bavím se ještě teď skvělými jídelními tituly jako: Ministrantova odměna, Teplá slast, Studená slast, Tvrdý chleba herce oblastního divadla, Papežovo políbení, Špíz Conquistador, Barončina buchta/Buchta paní Baronky, Bizonovo odpuštění, Hamletova kapsa, Připínací penis učitele hudební výchovy, Bachařova dobrota, nebo Cibulková paruka, Knírek Leoše Hegera, Úzkosti ministra duševního zdraví národa.


Snažím se oholit, nebo spíš oškrábat jemné strniště co mi přes týden vyrostlo, nechám si knír, řídký kartáček jen o něco širší než nos, vydrží asi pět minut, oholím i tento zárodek kníru: chvíli si připadám starší, vážnější, starosvětský i s tímto pouhým zárodkem kníru, chvíli na to mi to celé připadne směšné, představím si pohledy okolí, nesnesu tu představu a zbavuji se tohoto zárodku.

Přebírání se

teď nevím, jak ty věci dávat dohromady probírám se starým poznámkami - povzdechy, snažím se zaostřit, nejde to, Čokovoko se ukázaly, jel jsem na výlet s rodiči, piju s W i s jinými, žiju v nepořádku, v nízkosti,

Na Sjezdu / jako iteratura

ty

shluky silných slov

tě tak zneklidňují

andělé stíny oblaka

jak se jim postavit

alabastrový tyrkys sfing červánků Venuše Košířské ujíždějící brizolitovou tramvají života vstříc blankytu temně modré hvězdnaté noci konejšivé vlahé smrti hnilobného rozpadu purpurových plamenů kdysi slavného života dýchaného rozšířenými nozdrami opilství chtíče neukojitelného jako lennost cárů ranních mlh

na sjezdu poétů se budou každou chvíli podávat sluky

domov, krajina, rozčepýřená mračna, sladká a strašlivá ticha se střídají, vanilková a rudá ticha se střídají, štěkot vzpomínek, pláč maminky, když jsi šel pryč do války bojovat za pevnější mír, pevný jako ňadra vazaček mých spisů

bude se podávat brzlík tura ujgurského

na znamení přátelství všech lidí, bratrství všech lidí, otcovství všech otců a ženství všech žen, vaginality všech štěrbin atd.. Hrdě připít: Na člověka!

krůpěje rosy v pavučině vzpomínek, perličky tvého života, zaklíněné v mikrosvětech přirovnání, hlídané Kerbery skvělých trojverší haiku klasického vzdělání

neshoda v rytmu, třesoucí se ruka pozdvihá polévku, aby se srklo, individualismus umělců vyjadřuje nepravidelné ťukání příborů o talíře, óó, prý je to jako božská mana, jak daleko má příprava vývaru z paruk k obcování s múzou a přesto musíme se sklonit před kuchařem, vždyť jsem jen pouzí poetové: skromnost nám tak sluší kolego, ano ano

a bude se jíst knedlik

ještě se nemluvilo o ženách o oblostech o oblinách o záhybech o nitrech o jitrech o peřinách o vaginách o malátnosti o vzdychání o kýchání tílživá lehkost extáze křehosti pociťované kdesi tam vepředu vzadu když tenkrát naposled poprvé v matematice životních posloupností obracíme listy mezi tím rodným a úmrtním v účetní knize života je zapsáno, že jsem si ho jednou chtěl uříznout, hodil jsem to na papír, vypsalo se mi pero,

už vepře nesou nám, už pepřové nám nesou závitky

už není co bývalo o krutosti o rakvích o polomrtvých věchýtcích a trpěl´s i pak, pro krásu, trpěl´s dost a trpěl´s pro radost. jak se vám to skládá, jak to umíte zaobalit a zaoblit a za-o-u-pře-krýt

desert káfa legrace a hovory o svaté inspiraci tvůrčí postup zrání myšlenky až skoro řekl bych vám kolego pište těším se na vaší další práci čtu vás rád jak sebe samého stahovat z kůže lásky k druhým

a musí tam být záběr na žvýkající umaštěnou pusu, to každej pochopí