Studio Vyzuál

Studio Vyzuál - cool studio na cool věci, žádný Rakona Ústí nad Příbramí. Znáte tu vázu, co vypadá jako holinka? Tak my děláme holiny, co vypadaj jako vázy.

Nazouvák s MaoCetungem. Talíře s Jungem. Reference. Čtenáře hřeje dráždivě, jako když se jednou polil vlažným čajem. Nasáklá látka kalhoty ale chladne, teplo nevydrží. A za chvíli už to trapně studí.

Přeuspořádávání 2

Nová postel z Ikea, nová skříň z Ikea. To znamená jen jedno - jako už tolikrát: změnit uspořádání pokoje - postel z výklenku přesunout pod okno. Stůl přesunout do výklenku.

Po čase zasednu k psacímu stolku ve výklenku --  s úmyslem psát, cosi, cokoliv - sobota, káva, cigarety. Sedím u stolku ve výklenku, čelem kde zdi. Za zdí jsou trubky. Za trubkami "moje" koupelna.

Nečinně sedím - snažím se prohlédnout zeď, koupelnu, sousedovu zeď, ploty, školu, až ke stadionu a dál k rybníku a za ves, ale nejde to: můj pohled končí vzdálenější hranou stolku, nejde to: tímto směrem pro mě svět končí hranou stolku.

Prohlížím si drobné suvenýry u okraje stolku a chápu svoji chybu: sedl jsem si zády ke světu. Sedím zády ke světu. Odvrátil jsem se od světa -- a svět ke mně nepřichází. Vše se děje za mými zády.

(Výklenek překvapil -- dokázal jedno: uzavření = impotence, odříznutí se = neplodnost)

Při první příležitosti stolek přestěhuji --  obětuji plný přistup ke knihovně, jen abych mohl sedět čelem k oknu směřujícímu na východ -- zadní zahrádky sousedů, zámeček, Praha.

Chladné ráno, které mě rozvztekalo

Nastavení špatného programu ústředního topení  ústí v: Chladné ráno, po noci, kdy se do okresu Praha-západ vrátila zima. Bohužel je to táž noc, kdy jsem se vrátil do tohoto okresu i já.

Nechce se vylézt z postele. Rozmrzelost. Vztek. Totiž potlačený vztek (musel jsme zahnat chuť převracet nábytek).

Potlačený vztek: Chvilku se zdá, že vzmach emocí by mohl posloužit jako hnací síla tvorby. Ani tak ovšem není možné vztek ventilovat. Vztek se mění ve zklíčenost.

Příloha. Lajf

elektronická cigareta, urinoterapie, bikram yoga, kurzy sebeovládáni. jsme tak vyspělí. pečovat o sebe. pracovat na sobě. rozvíjet se. vybírat si. buďte lepší v posteli (5 tipů). nejlepší vanilkové rohličky pečou v dolní michli. listopadová inspirace z paříže. s cuketou se dají dělat zázraky stačí jen trocha fantazie. proti ... je nejlepší zázvor, ale pozor... Vstávejte zvesela. přibližte se hvězdám. luhačovická hořká, likér, který možná neznáte. čepice se štítkem - vynález rodáka z dolní michle. už jste byli v dolní michli? možná vás překvapí. pět tajných tipů jak pečovat o boty/o duši.

Jako deník

8.45 - šichťák z Kladna staví na nádraží Dejvice.
Ulice jsou plné důchodců/nezaměstnaných(?) venčících psy, hloučkují se. Krotcí bojoví psi a bojovní kříženci.

Důchodci. Staří lidé. Ve svých starých, po léta šetrně užívaných šatech: kousky, jež nešlo udržet, nahrazené kopiemi značkového sportovního oblečení.

7.45 - stojím nad svou postelí.
Stojím u postele, se sklopenou hlavou civím na svou neustlanou postel. A "přistihnu se při myšlence": už abych v ní zase ležel, už abych si zase mohl jít lehnout a spát - moment vyplněný jen tímto přáním, já vyplněný pouze tímto přáním.
Chvíle, na kterou budu vzpomínat, s hořkostí. Chvíle nejvyššího ponížení. Chvíle selhání, která se vyrovná momentům tělesného selhání, povolení svěračů, ztrátě schopnosti se vyjádřit. Chvíle, kdy se připomene situace člověka - jako situace bezmoci, jako situace poddanství, poddanosti.


A pak jsou tu momenty zřetelnosti - soustředění na přítomný okamžik - momenty práce, tance, hudby. Vynechání čehokoliv, na co nemám přímý vliv..

Poznámka / Tento podnázev ignorujte

tíha některých gest. tíha gest. gesto, co mě usadí, bezbraně se nechat usadit. zavřen do olověného sarkofágu magie gesta. význam, nemohu jej přečíst jako bezděčnost, děje se cosi mimo přirozené - i když na první pohled vše vypadá v nejlepším pořádku. musím gesto přijmout. gesto tvoří příběh. a já musím v příběhu zaujmout vymezenou roli. tíha gesta mi vymezila tvar (gesto mi vykolíkovalo prostor, vykolíkovalo mě - znásilnění) a musím se do něj vejít a nestihnu říct "Ne!" nevzmůžu se na to. ale možná není, jak s gestem mluvit.

Návštěva kanceláře po nemoci

Musím zvýšit efektivitu práce!

Návštěva kanceláře.
Množina: Stárnoucí žena.
Prvky množiny: Vrásky. Líčidla. Sportovní oblečení.

Neplním její přání, to implikuje: naše firma je zkostnatělá a nepřizpůsobivá. V mém mladém těle je stařecké, neohebné myšlení, myšlení fosilie. Kdežto za jejím vrásčitým čelem se skrývají: mladistvě odvážné plány, flexibilita, schopnost improvizovat, touha objevovat.*

Ale: naznačuje mi skutečně, že tato ironická situace mezi námi existuje?


 - - - -
*Aj, ti nespravedlníci tam nahoře, zase to popletli, já bych se jen smála, ale mladé tělo má on.
/ jak víme, zákony o přidělování těl byly zrušeny.
Coelhovsky (?) moudré anti-pohádky k napsání: Stará princeznička. Princeznička, co neuměla stárnout. -Kdeže by se z ní teď stala najednou královna.

Vyhrožování. /starší záznam

Hrozila mi výpovědí a třeštila u toho oči. Třeštila očima. Kulila oči a nafukovala tváře. A možná i mírně přišpulovala rty. Nafouklost - fyzignomie nafouklosti, nafouknutosti - vypjatá situace nutí tělo pokračovat k extrému, zde: nafukovat se. K extrémnímu nafouknutí. Zduření.

Varování, rada, jakási "přátelská" pohružka. Nejsem schopen odpovědi - vysvětlovat, bránit se, hledat výmluvy?

Neduřím. Nenafukuji se. Vyfukuji se. Jsem splasklost sama. Pousměju se nad větou pronesenou s dětskou vážností: "Dej si pozor, kejve se pod tebou židle," řeknu jen: "Pohoda".

Ve firmě, která je parodií na firmu, nelze než vykonávat parodii práce. -lžu- práci nijak neparoduji - jsem svědomitý (vetšinou), často nevýkonný. Snažím se, ale vždycky mě nakonec něco nějak otráví nebo zradí.

Ovšem - nadsazený bonmot o parodii firmy lze rozšířit - i zákazníci takové firmy jsou parodií zákazníků. Ano, máme jen takové zákazníky jaké si zasloužíme. A naše služby v nich probouzejí jen to nejhorší.

-Přidej se k nám.
-Ale jak bych.. vždyť já jsem amatér..
(Samozřejmě čas ukáže, že nešlo vždy o profesionály.)

Kolonoskopie.. vaší tety

Domek v zahrádkářské kolonii
opustím v holinách
Popovezu se vlakem na okraj lesa
A půjdu uvážlivými kroky
zahloubaný do svých starostí.

Žít v takovém domku a být každý víkend obtěžován zahrádkáři (nikoliv zahradníky).

Zahrádkářská kolonie. Je to zahrada kolonizovaná osadníky-zahrádkáři? Nebo je to dosud neobsazené místo kolonizované zahradami, zahrádkami? Kdy se zahrádkář stane zahrádkařem - tedy kdy se zlatokop stane zlatokopem, nebo kolonizátor kolonizátorem?

"Klejmy". Územíčka. Proužky půdy pravidelně oddělené ploty. Robotovat na svém. Lavička. Kůlna. Roubování. Příjezd vnoučat.

Leoši Suchařípovi k přednesu

Když už se dá s jistotou tvrdit,
že na zem
nepadne ani list
vyrazí naše úklidová četa
na hlavní třídu

Oholení

taky se mi stalo:
nestihnu jet z práce domů a pak zpět do společnosti
potřebuji se nechat ostříhat
ale chtěl jsem jet domů a oholit se
je to příležitost ukojit starou zvědavost:
jaké to je nechat se oholit u holiče?
objednám holbu: a pak bych chtěl oholit.
jako oholit hlavu?
ne, jako ohlit. krk. břitvou.
aha.
děláte to, ne?
-pohled..

Druhové druhých

Infantilní touha vědět, co si o nás myslí druzí, nebo i nutkání přiznávat druhým, co si my myslíme o dalších "druhých" - to je tělesnost duše, touha penetrovat jiné duše.

Mladíci

mladíci, mladíci

zdánlivě dobrého srdce

po městě jezdily antony

a vozily je na demonstrace

síly

temnoty

zdánlivě dobrého srdce


- - -

Asi přejdu na systém bez filtru postovat co nějčastěji.

Čekání na tramvaj s hochem ze swing - to jsou věci: je asi o deset let mladší než já a už je skoro dospělý.. Twenty seven crisis they call it.

Tramvaj ne a ne přijet a tenhle kluk z kozervatoře jede a jede, snad ani nic nepil, jen několik hodin tančil - nenechá se ničím omezit - snad nás chce zaujmou - mele jako o život

poznamky

cestovani, četba, křížovky. az kvíz. všední a výjimečné. hodnoty některých lidi jsou tak přišerné, že se stávate humanistou jen tim, ze takovym lidem misto kyvnuti nevrazite ránu pesti do obliceje.

az kviz - verejnopravni metafora verejnopravniho zivota. soutez zivota je kombinaci trapnych kvizovych otazek a proste pozicni hry se smesnymi souperi.

konvice na kavu-konvicova metafora zivota z polopruhledneho porcelanu. nakonec vylijete do šálku i nechtenou sedlinu..

Poslední výlet podzimu

V kavárně U Mystika naproti Domu kultury a oddechu v Jihlavě, obsluha je milá, musíme si koupit celou lahev 12leté Glenlivet, ze začátku to vypadá, že neubývá, ale o půl druhé už jsme smutní, že je prázdná. Občas vypadnou pojistky - zůstane jen světlo čajové svíčky, pro jakoukoliv jinou činnost nedostatečné - pro sezení na kožené pohovce, pokuřování a pití bohatě postačující.

Již zpočátku večera se v hovoru objeví téma análního sexu, kvůli nějakému filmu, co běžel v Jihlavě, nejasno jakému. A ano: táhne se hovorem "jako červená nit" až do rána, jako ponorná řeka. A taky Ztohoven. Ztohoven a anál. Vrací se do hovoru jako cosi směšného a možná ne zcela pochopitelného.  Také není zcela jasné, kdo se ohledně těchto témat může opřít o vlastní zkušenost a kdo by se tím chtěl chlubit - stud nás většinou posune jinam, neobjeví se advokát, či apoštol análního sexu.

Natož advokát Ztohoven.

Telecí játra, mražená pizza, obložená bageta s koprem, teplý bílý, taneční liga č. 155

"Ááá, renegát, K...!" vítá mě na večírku známý.

Uspořádání interiéru pokoje, uspořádání života, uspořádání myšlenek. Jak by to mohlo souviset?!

- - -
Sokolov -  malý roztomilý výlet. I dramaturgie potěšila - tedy hlavně Peckinpah a Seidl se vydařili. I když šlo spíš o filmy, které se hněvají, než o filmy zobrazující hněv.

Ovšem nejlepší je obsluha kinokavárny:
-Deci bílýho, prosím.
-Tady. Třináct, prosím.
-Děkuju. Dvacet.
-Ne, třináct.
Chápete? V Sokolově se s dýškama prostě nepočítá.

Juke-box battle - když zmerčíme juke-box v rohu místnosti, všem se nám zablýskne v očích - kolik peněz bude stát nasrat místňáky? Všichni odejdou a battle se rozjede jen v rámci našeho stolu.

Obří kus telecích jater k obědu. 4 hodiny v přetopeném vlaku.

Josef se zlobí (a má kérku)

a taky nový brejle

Drazí

Drazí.

Už dlouho jsem si sem nic nepoznamenal, ničím čtenáře, odběratele, přátele neoblažil.

Beru zase tu loserovskou dráhu. Místo dotahovaní prací v rámci "podmínečného odložení termínu zápisu", nebo jak se tomu říká, hledám, kde budu studovat v příštím školním roce. Kde bych mohl studovat bez zatínání zubů. A bez soudružek.

Je to znamení: mohu jezdit každý pátek ráno do Olomouce studovat film a divadlo, a to rychlíkem Vsacan!  Vsacan. Slovo slov. Vlastně VSACAN, ale co už.

A proč? - poslední měsíc tak mimo, tak paralyzován - představou ne/dokončení stupidní domácí práce (zadání: v literatuře nebo filmu najděte čtyři komunikační jevy a popište je.., well I don't know...), že jsem si ani neblognul.

 - - - -

Kouřím. Do obličeje holky, co jí před čtvrt rokem zbouchnul můj kámoš.
Ten s náma sedí taky.
Jí nevadí, že kouřim.
Vidím je poprvé od chvíle co jsem se o tom dozvěděl.
Chtěl bych jim nějak důvěryhodně sdělit, že jim dítě přeju.
-Víte: myslim, že je fakt skvělý, že tak úžasný lidi jako vy dva maj spolu dítě. Přeju vám ho.
Ale za sebe musím říct - nešel bych do toho - ale..kdo chce kam, pomozme mu tam.
Poslední nevyzní dobře.

Dotyčná zbouchnutá:
To bys nejdřív musel mít s kym.

Kyselé hrozny jsou už úplně všude...

A kdybych uměl hrát na kytaru a zpívat, tak mám rockabilly kapelu, že jo.. (popravdě, nemůžu to vyloučit)

Jeden z lepších

už ani nevím, kde to začalo, je noc a já, ještě s jedním z nejlepších přátel jsme na místě srazu, někde, kde má něco začít. Konspirační nálada.
Neznámá osoba ze tmy: Pojďte odvedu vás.
Po jednom?
Ne, pojďte oba.

Je tma, už jsme v pomalu se šinoucím davu, mezi nějakým domem a plotem.
Jsme zapsání ve Hře. Než je odstartováno, pořadatelka mi podá plastový kelímek s čirou tekutinou, který do sebe bez váhání obrátím. Jsme v rozsáhlém labyrintu sprch, možná lázní, zelenkavé kachlíky, chodby zelenkavých kachlíků. Hra začne, máme soutěžit, hledat...hrát, najednou se vše rozkývá a čáry spár se rozvlní... aha, ztížili nám podmínky pomocí LSD, křičím na ostatní, aby viděli, že si nechtěné zdrogování užívám, ačkoliv mě jímá děs, kdy to přejde..štědrost i bezohlednost pořadatelů. Pak to přejde.

Tajná noční hra je pořádána pro mládež jakési bohémské čtvrti a myslím, že se hře říkalo Talíře (ve smyslu Talíře 2012).

Svažitá dlouhá louka, rybník, topoly, den. Poflakujeme se, bloumáme, hra asi skončila. Žena středního věku na mě kývne, známe se, přišla se na konec hry podívat s ostatními z komunity. "Tys byl taky na Talířích, jo?"

Mládež: hoši jsou obhroublí a ne moc hezcí v obličeji, v křivých tvářích s masivními čelistmi řeznických psů se zračí sebejistota a bezohlednost, dívky jsou nezvykle krásné - extrémně koketní, vyzývavě nalíčené, vyzývavé pohledy, chovají se jakoby koketérií mohly kohokoliv ovládat. Kope se fotbalovým míčem, ignoruji to, pak se dokutálí mě poblíž, kopnu ho pryč, musím pro něj běžet. Mám ho kopnout zpět hráčům, rána se vydaří, ale míč padá do vody, vše zachrání vítr, který jej dofouká na břeh.

Sloje

CHemická těžba uranu: obří sloje napuštěné kyselinou sírovou
4 miliony tun kyseliny sírové
Je to mužskej svět - penetrovat zemský povrch a vpustit do temnoty miliony tun kyseliny.
Těžit.

Když nevíš, opyš

Čekají mě ještě 3 hodiny ve vlaku. Nemám náladu, nespolupracuji s ostatními cestujícími. Řeholní život jsem poslední dobou velmi, velmi zanedbával, a tak jediné, co mě váže s poutí, jsou kustodovy e-maily, na osobní předání nedošlo, to by historie měla vědět. A vypadá to, že bude vážně pršet, bude pršet velmi vážně.

Tři malí kluci hrají prší se svojí obézní náctiletou "vedoucí". Hrají proti směru hodinových ručiček. Obezita je problém.

Možná budu mít tu nemoc z nemytého lesního ovoce pokáleného od srnek. A encefalitidu prý přenášejí už i komáři.

Muž, co si záměrně pěstuje vizáž Jana Wericha. Je vidět, že ví, že to vidíme? Těžko říct. Možná je to cizinec a neví, proč ho okukujeme. Nebo: umí už žít v přestrojení za Jana Weircha a ví, že nesmí dát najevo, že ví, že víme, že on ví... to je nejnáročnější část převleku.

Cesta mizí a objevuje se střídavě, až už si přestanu být jistý, co je cesta a co les - máloco mi přijde tak romantické jako zarostlá cesta.

- - - -
Jsem prokřehlý od propoceného trika, na terase je zima, obsazeny 4 velké stoly - děti i dospělí hlučí, není mi dobře. Uvnitř se hraje na kytaru: velká nepříjemnost. Dám si kulajdu, pak piva a grog. Vzdám to a jdu dovnitř. Muž hraje na kytaru, jiný na hliníkové lžíce. Výčepní žena kombinuje v sobě mateřského a obchodního  ducha. Když požádám o nocleh, nabídne mi ho levně, ale ještě si musím dát  grog.

Kytarista, ošklivý malý muž, je Jindra, je opilý, vlezlý, hodně toho ví ze zpráv, když řeknu, že jsem z Hostivic, nepřestane o Rathovi a o tom, že zavřou všechny Hostivičáky, protože v tom jeli s ním.  Pak mi začne dávat rady do života, často zmiňuje rakovinu, pak vybalí historku o tom, jak nějaké ženě vyléčil rakovinu speciálně sestavenou kúrou pouze ze zeleninových šťáv, odmítl prozradit použité druhy zeleniny. Ale přiznal, že měl tehdy strach, že tu ženu bude mít na svědomí.

- - - -

Ráno vstanu, porozhlédnu se po tomhle místě uprostřed ničeho: břidlicové domky, zámek, kostel, zřícenina hradu. Všude kolem ostrohu mlha, sychravo. Je to úžasné místo, výspa, vystrkov, ostroh v oblacích. Místo neprostupné melancholie.

Tikot

Otočím se na bok, nesnesitelné. Tikání budíku, stolek funguje jako ozvučná skříň, vteřinové tikání. Tak hlučné. Jak dlouho je tento mechanismus vynalezen? Je to nepříjemné, je to elektrický budík, baterie slábne a budík se zpomaluje. Tikání vlastně není vteřinové - tikot (?) zpomaluje - vím, že zpomaluje - interval, o který se doba mezi "tiknutími" prodlužuje nelze rozpoznat vědomě - ale každý posun ozubeného kolečka, každé tiknutí, bolí - předjímáte jej podle délky toho předchozího, ale ono přijde později, o neurčitelnou dobu. Dokud nedojde baterie zcela.

Tyto budíky měli v IKEA za 20 korun kus. Měl jsem jich koupit 100! 

Těžba ledu / Těžit led

Kopání ledu - únavná činnost, v těžkém zimním oblečení, nabalen do mnoha vrstev, kopu ocelovým hrotem led, zadýchávám se. Nebe rudne nad bílou zvlněnou krajinou. Zpocená hlava svědí pod čepicí. 

Mrazem tuhnou víčka.

S nákladem ledu, nohy v těžkých botách, hlubokým sněhem.

- - - -- 
Sníh křupe pod nohama a on táhne sáňky, na kterých sedí jeho syn. Stmívá se. A doma čeká manželka s večeří. V horském srubu, s malými okénky a žlutým světlem. Z takového idylického líčení nevyplývá, že by byl šťastný.

Nezlob, Péťo, maminka na nás čeká.

Jak se říká, hlava plná starostí. Takzvaně mu to dělá vrásky.
- - - -  - -
Dětské odhodlání při stavbě příbytku, pevnosti ze sněhu, opojení, maximální zaujetí, nespotřebovatelný materiál, nespotřebovatelný čas, nespotřebovatelné síly.
- -- - - 
Kdosi cestou z hospůdky zakopne a nabodne se na pahýl ulomené větve smrku. vždy ho děsily špičaté pahýly na olámaných mrtvých smrcích, pole smrti vzešlá ze závlahy kyselých dešťů. 
 - - - -
A starý, patologicky otylý myslivec opilý usíná a umrzá na svém posedu.
- - - - - 
Boj s přírodou vedeme na tolika frontách.. aneb V souboji mezi tebou a světem dělej sekundanta světu.

Když fikce penetruje skutečnost / Mý voblíbený porno?

..když se fikce a tzv. skutečnost vášnivě, slintavě, upoceně a bezhlavě líbají, souloží..


Muž-průvodce amatér dává výklad synovci, co přijel do Prahy. Jedeme č. 22. Tady začala třicetiletá válka (s mloky, neasi). Vidíš? Tohle je Letohrádek královny Anny - krásná renesanční stavba. (..která se vyznačuje neobvyklou krásou atd.)


Nebo Muž, co si do svojí knihy vymýšlel citáty Boba Dylana.

Žít v pozadí a číst OnaDnes

"Ne, není to podlá manipulace ani trapný pokus o domestikaci orla skalního, vy prostě jen svého muže milujete a ctíte jej. Tušíte však, že stejně jako vaše děti, i on vám bude jednou vděčný za to, že jste nenápadně a laskavě stála v pozadí jeho společenských i osobních úspěchů."

Všecko vylejt

Studio 6 - začíná skutečně v 6.00 - ospalí moderátoři vítají hosty (opuchlé, se zalepenýma očima, se šrámy vytlačenými od polštáře, neoholené, pocintané kávou, zmazané marmeládou), ti hudrují, že je hrozně brzo a že nechápou, jak se někdo tak brzo ráno může dívat na televizi, posílají diváky zpátky do postele.

Kafka, F.: Krakaťit (Krakatten)

You know you've gotta get going
If you're gonna make a showin'
And you know you've got the right of way

Aforismus měl místo v době, kdy byl čas o něm přemýšlet

Jak nikdy nenapsal Kafka ani Svinibrod: Všichni jsme strůjci vlastního neštěstí.

Další fragment

- Už to mám přečtený, tak ti to tady můžu nechat
- Dík
Doma jsem samozřejmě měl kultovní texty jako Století kulmy, Bez znaků příčetnosti, The Deep Throat Century, Terithorium, Prastát ad., ale tady u babičky nic ke čtení nebylo - co jsem si kdy přivezl, už jsem měl přečtené a nic se mi zrovna nepříčilo tolik jako číst znovu tutéž knihu.

Prázdniny s Balounem /úryvek

Baloun má s sebou knihu: Znáš to? - Ne - ukazuje mi knihu s červenohnědou obálkou se srpy a kladívky rozházenými po notové osnově, místo hudebního klíče je tam klíč na utahování matek* - Menuje se to Komunistickej jazz je to takovej román/sbírka esejů vo náhražkách, vo tom, jak falešný je všechno, čim nás konzum vobklopuje -...  přivlastní si jakejkoliv mýtus, obraz, jakejkoliv žánr, aby moh prodávat - deodoranty, křupky, televize. - Aha.


*správně stranový klíč
**zadní strana obálky zobrazuje Malého prince jak odpočívá v srpu, jako by to byl srpek měsíce